10.-11.5. Z Kazachstánu doYekaterinburgu

Publikováno v From Malaysia back to mom | 0

Do cíle to máme přes tisíc kilometrů, tak to vidíme na mezizastávku. Rádi bychom už v Rusku. Cesta je opět větrná. Sem tam jedeme v nepřirozeném náklonu. Boj s počasím ustává až po pětistech kilometrech v Petropavlovsku. Čas dnešního přenosu hokeje se blíží, tak volíme kotvu a hledáme hotel. Po několika marných pokusech nám místní dobrodinec pomáhá najít příjemný pension s wifinou. Majitelé nám půjčili i phatablet, tak jsme nářez pro germánský národ sledovali online. Ráno vstáváme brzo. Do YE to máme přes šestset, tak je třeba valit. V YE na nás čeká nejen krásné město, ale i nový tlumič pro Alešův stroj. Jede už přes tři tisíce jen se svým pérem. Je ze svého stroje už tak vyhoupaný, že se to podepsalo i na jeho kolébavé chůzi. Bohužel Alešův stroj po zprávě, že od zítra už jeho pán nasadí opět své drsné praktiky, umluvil přes noc Deziho stroj, který během dopoledne také vypouští tlumič. Naše sborná se začíná podobat migraci klokanů. Při opouštění Petropavlovsku nás staví policejní hlídka. Chtějí místní pojištění. Orgán se vyžívá ve své moci a cituje mi zákon. Aby předvedl svou lidskost, předstírá, že nás má rád. Dva tu musí zůstat, dva jedeme zpátky do města hledat pojišťovnu. Orgán nám zapomněl sdělit, že v Kazachstánu je státní svátek. Po několika dotazech máme kliku. V centru je snad jedna kancelář otevřená. V kanceláři nám sympatická slečna nejenom pojistila naše stroje ( za 25 Kč na 5 dní), ale udělala nám kafčo, připravila kremrole a na odchodnou nám dala láhev koňaku. Zaskočený Aleš, civilním zaměstnáním pojišťovák, začal mluvit rusky. Poděkovali jsme a frčeli zpět. Policistům jsme udělali radost, tak nás pustili dál. Na hranicích šlo vše jako po másle a my po hodince formalit projíždíme zase do Ruska. Po dvou hodinkách jízdy stavíme na kafe. Hned nás dojíždí letitý žigulík, z kterého vyskakuje bodrý chlapík. Podává Alešovi ruku a za zvuku lámání kostí a Alešova kvílení nám obřadně praví. “ Meňá zavůt Sirota!!!“ Po zhmoždění i našich rukou nás bere na kafe. Je to taky motorkář a vše nám zařídí, se vším pomůže. Hned nám přes telefon dojednává párty s místním gangem Černé nože. Na důkaz pravdy mi ho dávána ucho. Hlavní nůž mě ujistí, že nebudeme mít s ničím a s nikým problémy. Při dojemném loučení dostáváme vlajku Pobědy. Na oplátku Sirotovi věnujeme naše jediné čisté triko Full Gas. V YE je u nožů pouze jeden chlapík a ten o nás moc neví. Jsme tomu rádi neb je jedenáct večer a my chceme do pelechu. Ubytování máme zajištěné v krásném rodiném domě se saunou. Paní Ludmila nás vítá s otevřenou náručí i přes hodinové zpoždění. To ještě netušila, že tu budeme tři dny. My teda také ne. Jdeme na kutě. Zítra snad dorazí Alešův tlumič a z klokana bude zas panda.