Ráno nás budí Aleš s otázkou, jestli nám je dobře. My jsme v pohodě, ale Dezi měl celou noc zimnici a hnačku. Doufáme, že je to jen z vedra. Necháváme ho ještě spát a jedem prozkoumat zdejší vodopády. Prý největší v jihovýchodní Asii. Vstupné tomu odpovídá. Vydrnčíme 175 tisíc jejich a jdeme na prohlídku. Z kraje to moc nevypadá, hromada vody kamsi padá. Pak nás však posune místní elektrovozík a je to tu. Mekong v plné své síle překonává soustavu kaskád. Masa nezkrotné řeky se dere skrz mohutné masivy skal. Sjet bych to nechtěl. Děláme pár fotek a jedeme za marodem. Dezi se tváří, že pokud ho na motorku přivážeme, tak z ní nespadne. Při vyhlídce naší bondáže to zkouší sám a jede. Do nejbližšího města je to 160 km a to musí vydržet. Cestou slaví jeho stroj 50 tis. km. Zapíjíme jak jinak než fernetem, ideálním 40-ti stupňovým sektem. Do města dorazíme na hraně. Je pořád 38 stupňů a pálí slunce. Při otáčení na parkovišti náčelník padá neb zapomíná na svou výšku a nedošlápne na zem. Hned po té polévá stůl a Deziho v konečně klimatizované hospodě. Má svůj den. Po obědě dáváme jeuprostřed všichni rádi kotvíme v malém hotýlku uprostřed polí. Do večera dáváme dohromady naší výstroj a taky sebe. Zítra chceme vyrazit po půl 6, tak jdeme brzko na kutě. Dnes to byla bitva.
Ráno vstáváme v 5. Hned balíme a vyrážíme na sever. Je krásných 27 stupňů, skoro až je zima. Po cestě slavíme další jubileum mého stroje, který se dožil 30 tis. km. nemá to se mnou vůbec lehký. V 9 už máme 150 za sebou. Dnes to parádně frčí. Stavíme na pauzu a benzín. Vybíráme 2 miliony místních a valíme dál. Máme plán dát do oběda 500 km a pak se schovat do hotelu. Skoro se nám to daří. V 38 stupních mizíme po jedné v hotelu. Já s náčelníkem jdeme relaxovat na bidlo, kluci jdou do města prozkoumat terén. Najdou obří sochu kohosi, kterou pojmenujeme Lao ce tung. Také se jim podaří koupit pivo a datovou kartu. Největší radost z odpolední procházky má však Dezi, který už druhý den trpí kolikou. “ Chlapci, já si normálně prdnul. Normálně suchý prd, bez koláče!“ Zubí se a je vidět, že někteří z nás mu závidí. Jdeme zase brzo na kutě, ráno jedeme zase za rozbřesku.