Ráno na trávě a u řeky nemůže být než krásné. Po mrazivé noci je kupodivu teplo.
Na snídani máme několik místních návštěv. Nejdříve stádo koz s modrými rohy, pak krávy ve standardním provedení a nakonec místní učitel historie. Ten nám mimo jiné potvrdí, že cesta dál na sever je bez asfaltu a máme se prý, na co těšit. Po napakování motorek se projevily odborářské sklony stroje našeho hopkajícího náčelníka. Jakmile zaslechl offroad, vypustil duši, zas tu přední. Sundání kola a vyndání je rutina. U vody je to jednodušší. Dezi až sadistickým způsobem topí duši v řece. A nic. Nikde to neuchází. Po nasazení zpět měníme ventilek a jde to. Jedeme. Cesta se opět mění v pískoviště. Po deseti kilometrech se dostáváme do hor. Krajina je kouzelná. Hned mě napadá, proč tu filmaři netočí. Na to má doktor dobrou poznámku, že je tu trochu trabl s komparsem pro evropské filmy. Hory okolo nás jsou poskládané ze stovek kopečků, po kterých se prohánějí stáda ovcí nebo koní. Po 40 km máme první brod. Aleš za námi poskakuje na svém klokanovi bez tlumiče, kterému se to však vůbec nelíbí a zlomyslně vypouští duši. To už nemůže být náhoda. Duši potížistu chceme nejdřív veřejně upálit před zraky ostatních kol. Po zjištění, že jsme zapomněli duši náhradní, pokorně lepíme. Po dalších 50 km je zase řeka. Spíš soustava jezer. U prvního brodu se Dezi zahrabe po válce. Při jeho vyprošťování si všichni upravujeme outfit. Po projetí jsme se dostali na souostroví. Cesta ven je složitá a hlavně hluboká. Nakonec vybíráme celkem mělké místo. První Aleš na svém klokanovi vytvoří v říčce a hlavně za ní, pravidelné mokré jámy. Na to doplácím druhý já, když za brodem padám do jedné pasti na medvěda a skládám vlevo. Vlastík už bere jinou brázdu a s noblesou projíždí. Dezi nedbá, bere mojí stopu a v jámě také skládá. Těsně před kontaktem s matičkou zemí však bere ze plyn a v divoké sambě ustává a projíždí. Další cesta je plná krásných výhledů. Posledních padesát je zase asfalt. Večer doplňujeme zásoby v ospalém městečku Elgii a míříme do hor, kde budeme spát. Při parkování u našeho ležení skládám vlevo, čímž doháním našeho náčelníka v čele hapalajnovy hitparády. Do spacáku se nemusíme nutit. Zítra jedeme směr Rusko.