Dnes máme smutek. Loučíme se s naším oblíbeným Mongolskem. Hodnocení této krásné země najdete v samostatném článku. Na hranice je to jen stovka. Půlka je asfalt, ale konec se s námi tato krásná země loučí tradičně roletou a pískem. Na hranicích je zima. V první budce z nás chtějí dostat nějakou kačku. Jsme odolní, tak nedostanou nic. Druhá budka už je přímo na čáře a má zavřenou bránu. Fešná paní nám bere pasy a schovává se v budce. Po chvíli nám vysvětluje, že nám chybí co? Razítko! Uplatňujeme své charisma a paní volá náčelníka. Ten nám vysvětluje, že nám na vstupní hranici nedali potvrzení o vstupu našich strojů. Je prý třeba tam zajet a potvrdit to. Z našich obličejů jasně vycítil, že je to slepá ulička. Slibuje, že tedy cinkne na vstupní hranici a ověří to. Ale až po obědě. Volíme cestu pasivního odporu a na schodech budky rozbalujeme náš oběd. Aleš při jeho neopatrné manipulaci zalévá schody a dveře budky lákem, tak o našem hodování vědí i uvnitř. Naše působení asi zabralo. Paní po chvilce nesměle otvírá a podává nám pasy. Otvírá bránu a jsme uvnitř. Tam na nás čeká další administrace a prohlídka našich strojů, zda nepašujeme ovci či velblouda. Po další hoďce nás mají už dost a pouští nás do Ruska. V Rusku je hranice zavřená. Mají oběd. Ve dvě nám otevírají brány. Po problémech na mongolské straně nás tu čeká příjemné překvapení. Ochotní celníci nám pomáhají vyplňovat dokumenty a diskutují s námi nad hokejem. Po nezbytné prohlídce kufrů nás pouštějí do širé Rusi. Po chvilce jízdy nám dochází, proč Rusko končí a začíná právě zde. Krajina i příroda se radikálně mění. Pouště, písek a vítr nechali Rusové Mongolům. Pohoří s hustými lesy a řekou uprostřed je jak z jiného světa. Po dvou měsících potkáváme smrk a borovici. Je to nádhera. V první vesničce nás lapí místní trampové a zvou nás k ohni. S radostí přijímáme. U malého vodopádu rozděláváme oheň a naši přátelé připravují pestrou hostinu. Začínáme jelenem, pak je ryba a nakonec beraní maso. Nálada je výborná. Za zpěvu ruských a českých písní boříme bariery mezi státy. Celý večer jen potvrdil, že svět není o vládách a politice, ale o lidech. Večer nás ještě uvítají další tři skupiny vodáků, takže do pelechu jdeme značně vyzpívaní. Síla na stavbu stanů nezbyla, tak spíme po širákem.
