Vstáváme po 8, ale jen na chvíli. Prádlo, které jsme si dali vyprat, je stále mokré. Vyhlídky pro dnešní den nejsou nikterak růžové. Po denním čekání na povolení pro vjezd našich strojů se dozvídáme, že povolení snad není třeba a ať to zkusíme. Laos je pro nás stěžejní, neb na druhé straně na nás čeká čínský průvodce, který nás má Čínou protáhnout. Pokud neuspějeme na čáře, máme variantu brod. Po malé lesní cestě, kterou jsme objevili v mapě, projedeme na černocha. Po 11 je vše suché a my upalujeme směr sever. První kilčo dáme hladce. Máme hlad. Stavíme u malé chatrče, kde má paní tři hrnce s čímsi. Rýži nám prý uvaří. Kotvíme a čekáme, co bude. Všude je bordel. Špína kouká z každého rohu. Našemu doktorovi pomalu ale jistě přibývají vrásky na čele. 5 misek s hmotou a rýže se nakonec i dají jíst. Platíme směšný pakatel a vrčíme k Laosu. Na Kambodžské hranici vše probíhá až příliš snadno. Sice chtějí dva dolary za razítko, ale pouštějí nás přes čáru k Laosanům. Ty už jsou více nekompromisní. U vstupu nás vítá rudá vlajka se srpem a kladivem. Zase komouši! První platíme víza. Až pak nám řeknou, že nám chybí nějaký papír o motorkách a bez něj nás nepustí. Posílají nás zpět ke Kambodžanům. Ty nám papír vystavit nemůžou, protože nemáme potvrzený vstup našich strojů do Kambodži, který nám však odmítli při vstupu potvrdit. Jsme v patu. Začínáme taktiku zavřeného oka. Po tajné dohodě, že to zůstane jen mezi námi, platíme 40 USD a papíry dostáváme. Bohužel to jsou naše poslední peníze. Laosanům se papíry sice zamlouvají, ale ještě nás dostatečně nepodojili jako jejich kolegové. Nejdřív chtějí 10 dolarů za to, že je po16.hodině. My jsme už suchý. Za další papír chtějí dalších 20 USD. To už máme jen eura. Smlouvám na deset. Začínám si myslet, že to klapne. A fakt, po dvou hodinách nám dají zelenou a my jsme v Laosu. Zase je tma, tak stavíme u prvního hotelu. Kluci jedou ještě do bankomatu pro místní cash. Přijedou vysmátí neb poprvé vybírali milion. Dlouho nám nevydrží. Za večeři dáváme půl míče, za ubytko 200 tisíc. Holt, když to za to stojí, dokážeme pustit chlup. Tentokrát máme v koupelně dvou palcového pavouka, ale v ložnici jen ještěrku. Do pelechu padáme utahaní z dnešního dne a hlavně počasí, které nás zkoušelo teplotami přes 38 stupňů. Doufám, že zítra bude líp.
