Ráno nás manažer hotelu upozorňuje, že startování motorek na chodbách hotelu je zakázáno. Asi jsme včera při průjezdu chodbami neudělali dobrý dojem. Tlačíme tedy mašiny ven, sedáme a vzhůru na sever. Dnes nás čeká nálož 600-ti km. Úvod našeho závodu je slabší. Z města se dostáváme po hodině a do oběda máme jen 220 km. Cesta se klikatí přes jednu horu za druhou. Dálnice máme zakázané, tak je obdivujeme ze spoda. Silnice je zase zalitá vodou s olejema a to v místech, kde kamiony brzdí. Chladí si brzdy vodou, která s sebou sbírá veškerý bordel z podvozku aut. Na cestě v lepším případě zůstává někdy i metrová suchá stopa. Tam se musíme vejít. Při jednom sjezdu serpentýnami náčelník hlásí ve středu olej. Vlasta volí protisměr, já chci jet po svý, tak jedu venkovní brázdu. Volej mám mimo stopu, ale dvě kolečka písku, které někdo pečlivě uhrabal po obvodu zatáčky mi jdou přímo v ústrety. V náklonu mi mizí přední kolo z dohledu a já skládám ladně vlevo. Chvilku se ještě vezu po tečně a pak je klid. Slyším jen Deziho v interkomu. Zkouším se zvednout a kupodivu všechno funguje, tedy až na to že se nemůžu pořádně nadechnout. Dezi mi pomáhá s motorkou na nohy. Bavorák je celý, já mám jen odřenou helmu a hadry od písku. Zkouším na to nasednout a jde to. Motor bručí a i funguju. Trápí mě jen žebra, která si vzadu vyskočila z chrupavek jak dostala ránu z boku. Musíme dál. Cesta padá z hor a s přibývajícím osídlením přibývá kaskadérů. Každou chvíli někdo vyjede od baráku nebo z boční ulice a nedbá o to, co se děje na hlavní. Příkladem je náklaďák, který nás už z dálky vidí, počká a až jsme v dostřelu vjede přes oba pruhy a troubí. V pohodě projede do protisměru a pokračuje v krasojízdě. Korunu tomu dává černá limuzina, která zprava vletí Vlastovi pod kola. Ten tančí stacatto a vyhýbá se zprava. Začíná se stmívat, je to o hubu. Stavíme a čekáme na naše průvodce, které potřebujeme jako štít. Po půl hodince jsou tady a slibují už jen 30 kilometrů. Známe je, tak nás nepřekvapuje, že jedeme dalších osm pětek. Po projetí města, kde jsme měli spát, stoupáme do hor, kde uprostřed lesů je Panda base. Rezervace, kde zítra můžeme vidět pandy velké. Malé překvapení od našich průvodců. Nám je to trochu jedno. Máme za sebou šest set kilometrů a jediné co nás zajímá je postel. Ta je kupodivu vyhřívaná. Po večeři padáme do pelechu. Mně ošetří Vlasta žebra a šetrně mně spustí na kavalec. Prý se mám zítra na co těšit.
