Ráno vstávám brzo. Chci stihnout svítání na okolních kopcích. Stojí to za to. Zaoblené kopečky dokola kolem se postupně probírají s prvními paprsky. Je tu klid a pohoda. Pode mnou se probouzí život u našeho pana domácího. Ovce dostali zelenou k výběhu na pastviny, krávy, které spali volně okolo jsou už na cestě za trávou. U nás v ležení je klid. Až když sklopýtám do našeho údolí, začnou chlapci vydávat ranní zvuky. Po snídani máme návštěvu. Pan domácí se synem jdou omrknout naše koně. Opodál to nesměle pozoruje paní máma s dcerou. Po naší česko-mongolském diskusi o našich strojích je přemlouváme na fotku a frčíme dál, směr hlavní město. Ulaanbaatar nás přivítal ospalým životem a samozřejmě jurtami. Dnes máme jasný úkol. Vyzvednout gumy, přezout naše oře pro drsné cesty Mongolska a vyměnit oleje. V centru na nás má čekat paní ………., která výborně vládne naší mateřštinou. Po drobném bloudění se setkáváme se sympatickou dámou, která má už vše připravené. Fasujeme pneumatiky, které nám poslali z Čech, bodrého Mongola Patrika a frčíme do servisu. Po čtyřech hodinách práce jsme s pomocí místních šikulů hotoví. Velký dík patří paní……, ale hlavně panu Svobodovi a jeho firmě……, který nám vše zprostředkoval. Nesmím zapomenout ani na Patrika, který nám nabídl svůj útulný byt k přenocování. To, že to nebyl moc dobrý nápad, zjistil hned po našem odstrojení v předsíni. Písek a bahno jistě vyluxuje hned, ale větrat bude dlouho. Večer nás se Saikhanzayaiou berou do města na prohlídku. Vládní palác je velkolepý, ale netočí se v něm pivo. Kotvíme tedy opodál v příjemné hospůdce, kde nám ještě jedno dají. V Ulaanbaataru v neděli a po desáté je to malý zázrak. Cestou do bytu kupujume pivko šláftrunkové v tajném krámě, který je na černo otevřen i po desáté. Do postele se dostaneme pozdě po půlnoci, díky erudované diskusi o fyzikálních zákonech.
