Ráno je těžké. Lížeme si rány po včerejší plavbě po Mekongu. Pomalu balíme, když do dveří vráží náčelník a stěžuje si na hnačku. Na hranicích máme být až zítra a je to jen tři sta. Prý je zbytečné to dělit na půl a hravě to zvládneme i zítra. Tato myšlenka se zbytku teamu velmi zamlouvá. Hned zvedáme kotvy a přesunujeme své maličkosti do naší oblíbené restaurace s americkou snídaní. Potkáváme zde Australana, který jede s bandou na motorkách až do Londýna. Vyměnili jsme si zkušenosti, pochutnali si na hemenexu a šli se projít okolo Mekongu. Jaké bylo Deziho překvapení, když míjíme motorky a jemu chybí rolka ( jedna z batožin našich strojů ). “ Hele, taky navigace?!“ Pokračuje v udivení. “ Já mlhovky!“ Kontruje Vlastík. “ Jak je sakra oddělali!? Nemám nářadí.“ Dodává Dezi na vysvětlenou. Chybí nám toho dost. Vyrážíme za manažerem hotelu, který se nám zaručil, že naše místo je bezpečné a pod kamerou. Tlačíme na něj, jak je to možný a ať navalí záznam z kamery. Kroutí se a omlouvá, že kamera nefunguje a že za to nemůže. Vzteky si kopu do motorky ve svých vietnamkách a hnedle přidělávám doktorovi práci. Manažer tuší trable a ztrácí se. Policii zavolat neumí ani recepční. Jedeme tedy na místní okrsek podat vysvětlení. Trochu si nerozumíme a chvíli to vypadá, že tu nestrávíme jen část dnešního dne. Nakonec se celé akce ujímá náčelník s tvrzením, že je jediný střízlivý, což dokládá hapalajnem ze svého stroje na skútr přímo před fízlárnou. My se na to už nemůžeme dívat a jdeme vyjednávat s manažerem hotelu o navrácení našich věcí zpět. Po zdlouhavém vysvětlování, že si naše osobní věci koupíme rádi zpět v domění, že zná místní podsvětí, kývne na naší nabídku a veze nás někam do města. Po 15 minutách jízdy zjišťujeme, že podsvětí není jeho silná stránka. Staví u velkého supermarketu, kde nám radí, že tady určitě koupíme vše. Nechápavě na sebe koukáme a přemýšlíme, kde ho zakopeme. Nakonec zvítězí rozum a my mu jen v naší rodné češtině vylejeme naše srdce. Jedeme zpátky. Náčelníka nezavřeli a na cestu mu dali i potvrzení, že na motorkách není něco, co tvrdíme, že tam bylo. Pěkný výsledek po půl dni boje. Zbytek dne trávíme nadáváním a hledáním viníků. Ale jak říká moje mamka “ smůla neexistuje, za všechno si můžu sám“. A má recht. Zítra jedeme do Číny, tak jdeme na kutě.
