Ráno v horách je malebné. Po toru s místními tury balíme a jedeme na sever. První stovku dáváme s rukama za hlavou. Nádherná krajina hor nás provázela celé dopoledne. Po obědě v bufetu sedmdesátých let potkáváme místní atrakci – dům na ruby. Barák, který stojí na střeše je uvnitř vzhůru nohama. Trochu se z toho motá hlava, ale je to vtipný. Po dalších třech stovkách dobíráme zásoby ve městě Biysk. Za městem kotvíme v březovém lese s travnatou podestou. Po ohni, buřtech a vínku mizíme v pelechu. Ráno dávám drobný sportík po okolí. Náčelník nasává kulturu u knihy a Dezi podřimuje u písní Uhlíře a Svěráka. Vlastík připravuje ranní rituál vaření kávy. Všude je mír a pohoda. Kdo by si pomyslel, že jsme v Rusku. Po snídani sedáme na naše krasavice a jedeme na sever. Dnes bychom rádi dojeli do Kazachstánu. Po načerpání vody a buřtů v Barnaulu otáčíme na jihozápad. Na hranice dorážíme v podvečer. Dnes hrajeme hokej a to už za dvě hodiny. Rusové sice dělají trochu kůže, ale nakonec nás pouští dál. Kazaši jsou překvapení, kdo to k nim jede. Po zvídavých dotazech nás pouští do své velké země. Nasazujeme k trháku. Musíme najít hospodu, kde pouští hokej. Po dvaceti kilometrech je vesnička, kde je nejen hospoda, ale i hotýlek. Vypadá to, že se po deseti dnech zase opláchneme. Voňaví a natěšení sedáme před obrazovku. Mají dokonce dobré a studené pivo. Naše nadšení však evidentně nesdílí programový ředitel Rossia 2, který poslal místo nás do éteru Bělorusy. Jediné, co se nám daří, je chytit i-vysílání ČT sport. Bohužel jen na telefon. Odměnou nám je výkon našich borců, kteří to západním žabožroutům pořádně nandali. Po hokeji se ještě chvíli přetahujeme s majitelem hotelu o naše boty, které nám chce z chodby nacpat na pokoj. Nejsme sebevrazi, tak nakonec vyhráváme a jdeme na kutě. Zítra snad Astana.
