Z rána máme na pilno. Dnes je první volný den po dlouhé době a my musíme dohnat reportážní skluz. Během dopoledne si tedy rozdělíme naše tradiční role. Já s Dezim reportujeme, Aleš si čte a Vlastík šel mačkat svůj telefon. Po obědě máme všichni hotovo a vyrážíme do centra za kulturou. První shlédneme YE shora z nejvyšší stavby města budovy Vysocky. Pak si to namíříme do chrámu Na krvi. Rusové ho postavili na místě popravy carské rodiny Mikuláše II. Kdy v roce 1918 nejdříve rodinu uvěznili a po přiblížení Českých legií k městu z rozkazu rudého komisaře Sverdlova chladnokrevně rozstříleli. Na důkaz vděčnosti, pojmenovali bolševici toto město Sverdlovsk. Je třeba upozornit, že to bylo v rámci ideí bolševismu. Na to se však historie evidentně neptá. Rudá barva je tu všude oblíbená asi na počest krve zavražděných carových dětí. Po tomto otřesném zážitku jedeme za místním gangem Černých nožů, kteří pro nás připravili zábavný večer. První nás překvapil první člen klubu, který na seznámení uvedl. „Česko, to já znám. Já tam několik let byl. Já jsem váš okupant z Milovic!“ Završil to při našem představování ostatním členům. “ To jsou naši bratři knedlíci!“…Pravil obřadně. “ Knedlíci?!“ Kroutí se nám pusa i jazyk. “ To si dělá……! “ Snažíme se krotit emoce. Po pár pivech házíme předsudky a politiku za hlavu a do noci debatujeme o motorkách. Po půlnoci vyzvedáváme na letišti i tlumič, který přivezl Julii a valíme do pelechu.
Ráno je těžké. Aleš jede do servisu vyměnit tlumič v domění, že odpoledne zvedneme kotvy. Nás okolo jedenácté zákeřně ze zálohy přepadla žízeň a bylo rozhodnuto. Dnes je relaxační den. Během dne se toho ještě mnoho událo, ale jelikož jsem skoro pořád spal, nemůžu objektivně určit viníka jednotlivých akcí. Důležité je, že nedošlo ke ztrátám na zdraví ani majetku a my se všichni sešli druhý den ráno u snídaně.