Ráno nás konečně YE pustil ze svých drápů. Vzhledem k tomu, že máme den skluz, ordinujeme si 600 km. Z kraje to trochu dře, ale po kávičce se nám konečně přihlásí všechny smysly a my ho valíme o stošest. Potkáváme další hranici. Tentokrát tu největší. Po dvou měsících opouštíme Asii a vracíme se do Evropy. U totemu, který rozděluje dva světadíly potkáváme symbolicky rodinu z Čech. První Evropan je od nás.
Cestou k mašinám navštívíme obřadní místo, kde si dohromady řeknem ano. Po svatbě bereme za plyn a míříme na západ.
Cestou máme zase problém s pneumatikou. Tentokrát nejde o defekt, ale její zdolání. Kluci jsou zdatní horolezci, tak jim to jde snadno. Odpoledne stavíme v zapadlé vísce. Místní domorodec nám vysvětluje, že tudy, po prašné cestě, kdysi jela Carevna Kateřina.
Od té doby se tu nic nezměnilo. Roubené chaloupky, bývalá mýtnice i rozpadlé ploty vypovídají o nesnadném životě v těchto končinách. Mají tu však obchod. Vykupujeme všechny čtyři buřty i jeden bochník chleba. Po doplnění zásob popojedem 200 km a děláme oheň. Buřty s masem neměly nic společného, ale chleba byl originál. Po pivku míříme do spacáků.
Ráno je úkol jasný. Ujet minimálně dalších 600 km. Prší a funí. Cesta chvíli odsýpá, chvíli stojí. Cestou nám dochází peníze, tak zkoušíme vydělat nějaký ten rubl. Dezi si staví stativ u dálnice a dělá, že měří. Rusové se však nebojí, tak vycházíme naprázdno. Příště zkusíme něco jinýho. Po celém dni máme zase přes šestset. Úkol splněn, můžeme jít do pelechu. Zítra Moskva.