Ráno je úkol zase stejný. Najet 600 km. Dnes to máme s podmínkou do 15.00. Pak hrajeme hokej. Do tohoto kvapíku neustále prší. Chvílemi není skoro nic vidět. Do oběda najedeme něco přes třista. Krásný motorest na nás dýchl teplem a studeným Kozlem. Nenápadně padají hodnocení, jak je to tu pěkný a že mají velkou telku a taky kulečník. Nakonec jsme na sebe tvrdí a jedeme další stovku. Jsou tři a my musíme najít hotel s tv a pivkem. První motel nebere karty. Našich 300 rublů v keši je nenedchlo. Za dalších 20 km se situace opakuje. Do začátku zápasu je patnáct minut. Vlasta navrhuje řešení Vladimír, město nejblíž od dálnice. Pořád dost prší. Ve Vladimíru parkujeme u prvního hotelu, kde Vlastíkovi nejdříve tvrdí, že pokoj stojí 2000 rublů. Je to dost, tak s Alešem objíždíme další dva hotely, všechno dražší. Pořád prší a zápas začal. Vracíme se ke klukům. Po odstrojení mašin a nanosení našich batožin na recepci se situace mění a paní chce tisíce čtyři. Začínáme bublat. Balíme se zpátky na stroje a chceme najít aspoň hospu, kde u jednoho pivka koukneme na dvě třetiny. Po třech pokusech konečně nacházíme kemp, kde na mě vyběhne chlap s flintou. Hrají prý jen painball, tak si aspoň zavřu hledí. U prvního stánku nás posílají na hotel. Celý komplex má už svá ROH léta dávno za sebou, tak je složité tu cokoliv najít. Pořád prší. Paní na recepci mě posílá dál do lesa, kde je prý bufet s TV. Půlka zápasu je pryč a pořád prší. Jedeme na naší poslední šanci. Malá chaloupka uprostřed lesa je bufet a v něm je telka a na ní běží hokej. Halelulja!!! Končí druhá třetina a prohráváme 2:0. Za našich posledních 150 rublů objednáváme tři kafe a čaj. Jsme durch. V bufetu je ožralá omladina, která nás neustále otravuje. Nálada je pod psa. Hokej končí a my prohráli. Je skoro sedm a my jsme mokrý uprostřed rozpadlého kempu s žádnou vidinou rozumného spaní. Dohadujeme, že musíme dál. Ráno jsme koukali na kempy v Moskvě a našli jsme jeden v centru, kde mají sruby pro čtyři jen za dva a půl. Bohužel je to ještě dvěstě kilometrů. Koušeme se do rtu a jedem. Stmívá se, prší a je 5 stupňů. Ideální na cestování. Do Moskvy je to bitva. Okolo desáté večer jsme tam. Vlastík se dvakrát narodí. První ho minul obří jeep o pár centimetrů, po druhý minul sám aktér otevřený kanál o stejnou délku. Srazil u toho jen značku “ pozor otevřený kanál“, která byla bohužel v azbuce. Do kempu přijedeme v noci. Nejdřív barák mají, pak zase ne. Pak se slituje místní a půjčuje nám svůj domek, který je jen pro tři, ale jak říká “ kam se vejdou tři, vejdou se i čtyři. Paní nás vede slejvákem k řadě domků. Domek je však přehnané slovo. Přívěs o velikosti 2×2 metry je vyplněn dvoupostelí u země a jednou pryčnou o metr výš napříč. Uvnitř se nemohu otočit, tak couvám zpět. Jsem si to asi představoval jinak. Všichni jsme mokrý a dovnitř se vejdou fakt jen tři, ale bez bot a helmy. Děkujeme za ochotu a míříme zpět na recepci. Tam nám místní zachránce zařizuje hotel o 10 km dál. Po šílený cestě centrem ve slejváku v doprovodu různých závodníků nacházíme nádherný hotýlek. Je tam i topení. Vymazlený pokoj dekorujeme našimi svršky a mizíme v pelechu. Dneska to byl chalenge!
