Ráno se musíme přestěhovat do jiného hotelu. Tady už nás nechtějí. Pak už sedáme na metro a valíme do centra. První nás vítá Náměstí nebeského klidu. Po nezbytné osobní prohlídce, kde nenejdou naše tři nože se dostáváme na největší plac na světě. Při dobrém skládání se sem vejde až milion lidí! Po levé straně je majestátní Nebeská brána, na kterou si místní soudruzi pověsili pašáka nejpovolanějšího Mao Ce-tunga! Životní velikost nestačila, hlavu má jak vodojem. Máme pro něj připravené vystoupení. Píseň, kterou jsme pilovali dva dny nám natočí Jimmy, kterého jsme přesvědčili, že jde o oslavnou píseň našeho teamu. Kvalitu posuďte sami. V druhé části našeho vystoupení chceme pořídit jen fotku s vlajkou. To už k nám přiskakuje orgán s tajným orgánem a protistátní akci ukončují. Jimmy se diví, proč se nemůžeme fotit s naší zástavou, když s turisty z jiných zemí to v pohodě šlo. My se taky jako divíme, ale jeden tip bychom měli. Že by Miloš? Fotku nakonec stihneme a kvačíme fofrem do Zakázaného města. Sleduje nás tajnej, který zapomněl, že už se při zásahu odtajnil. Setřeseme ho u vstupu, kde se platí a to se mu nechce. Zakázané město je rozlehlé. Svého času bylo 500 let pod zámkem. Město bylo rozdělené na vnitřní a vnější část. Vnitřní byla určena pouze pro císařskou rodinu a 1000 eunuchů, vnější byla určena úředníkům a služebnictvu. Panovník měl k dispozici stovky konkubín, leč denně se mohl oddávat radovánkám pouze dvě hodiny. Důvodem byly obavy o panovníkovu kondici v druhém dni. Neměli to kluci lehké. Po kulturním vyžití máme na programu další shánění věcí pro Deziho. Já s Vlastou jdeme shánět kufr, kluci s Jimmym motorkářskou bundu. Večer se všichni scházíme na hotelu a kupodivu máme vše. Můžeme tedy do Mongolska.
